BIBLICKÉ Základy
Kapitola 7: Ježíšův původ
Starozákonní proroctví o Ježíšovi | Narození z panny | Kristovo místo v Božím plánu | „Na počátku bylo Slovo", Jan 1,1-3 | Otázky

7.1 Starozákonní proroctví o Ježíšovi

3. kapitola nám objasnila, že Boží cíl spásy pro lidstvo má ve svém středu postavu Ježíše Krista. Všechna zaslíbení dané Evě, Abrahamovi i Davidovi mluví o Ježíšovi jako o jejich potomku v pravém slova smyslu. A skutečně, celý Starý zákon směřuje ke Kristu a prorokuje o něm. Mojžíšův zákon, kterému musel být Izrael poslušen v době před příchodem Krista, ustavičně ukazoval dopředu k Ježíši: „Zákon byl tedy naším dozorcem až do příchodu Kristova“ (Ga 3,24). Při slavnosti velikonoc musí být zabit beránek bez vady (Ex 12,3-6); to je představováno obětí Ježíše, „beránka Božího, který snímá hříchy světa“ (J 1,29; 1 K 5,7). Podmínka neposkvrněnosti, která byla vyžadována u všech zvířecích obětí, odkazovala dopředu na dokonalou povahu Ježíšovu (Ex 12,5; srovnej též 1 Pt 1,19).

V Žalmech a prorockých knihách Starého zákona je nepočítaně proroctví o tom, jaký bude Mesiáš. Zaměřují se zejména na popis toho, jak zemře. Odmítání judaismu přijmout ideu Mesiáše, který zemře, lze vysvětlit jen jejich nepozorností k těmto proroctvím, z nichž některé teď předkládáme:

Starozákonní proroctví

Naplnění v Kristu

„Bože můj, Bože můj, proč jsi mě opustil?“ (Ž 22,2).

To byla skutečná Ježíšova slova na kříži (Mt 27,46).

„Jsem… povrhel lidu. Všem, kdo mě vidí, jsem jenom pro smích, šklebí se na mě, potřásají hlavou: ,Svěř to Hospodinu! Ať mu dá vyváznout…‘“ (Ž 22,7-9).

Izraelci odvrhli Ježíše a posmívali se mu (L 23,35; 8,53); potřásali hlavami (Mt 27,39); řekli větu o vyváznutí, když visel na kříži (Mt 27,43).

„… jazyk mi přisedl k patru… probodli mé ruce a nohy (alt. čtení Ž 22,16-17).

To bylo naplněno žízní Krista na kříži (J 19,28); probodnutí rukou a nohou odkazuje na používanou metodu ukřižování.

„Dělí se o mé roucho, losují o můj oděv“ (Ž 22,19).

Dokonalé naplnění tohoto lze nalézt u Mt 27,35.

O tvém jménu budu vyprávět svým bratřím, ve shromáždění tě budu chválit (Ž 22,23).

Tento verš je citován v souvislosti s Ježíšem v Žd 2,12.

„Za cizího mě mají mí bratři, cizincem jsem pro syny své matky, neboť horlivost o tvůj dům mě strávila“ (Ž 69,9-10).

To dobře popisuje Kristovy pocity odcizení ve vztahu ke svým židovských bratřím i své vlastní rodině (J 7,3-5; Mt 12,47-49); verš o horlivosti je citován u J 2,17.

„Do jídla mi dali žluč, když jsem žíznil, dali mi pít ocet (Ž 69,22).

To se stalo Kristovi na kříži (Mt 27,34).

Celý Iz 53 je pozoruhodným proroctvím o Kristově smrti a vzkříšení a každý verš má své patrné naplnění. Zde jen dva příklady:

„Jako ovce před střihači zůstal němý, ústa neotevřel“ (Iz 53,7).

Kristus, beránek Boží, zůstal během svého trápení mlčet (Mt 27,12+14).

„Byl mu dán hrob se svévolníky, s boháčem smrt našel“ (Iz 53,9).

Ježíš byl ukřižován spolu se zločinci (Mt 27,38), pohřben byl však do hrobky bohatého muže (Mt 27,57-60).

Není divu, že nám Nový zákon připomíná, že „zákon a proroci“ Starého zákona jsou základnou našeho pochopení Krista (Sk 26,22; 28,23; Ř 1,2-3; 16,25-26). Sám Ježíš varoval, že nechápajíce „Mojžíše a proroky“, nemůžeme rozumět jemu (L 16,31; J 5,46-47).

To, že Mojžíšův zákon ukazuje ke Kristovi a proroci ho předpovídají, by mělo být dostatečným důkazem, že Ježíš neexistoval fyzicky před svým narozením. Falešná nauka o fyzické „preexistenci“ Krista před narozením by opakované sliby, že bude semenem (potomkem) Evy, Abrahama a Davida, učinila nesmyslnými. Kdyby v čase těchto zaslíbení Kristus již existoval v nebi, Bůh by byl nekorektní k těmto lidem se svými sliby potomka, který bude Mesiášem. Rodokmen Ježíše, zaznamenaný v Mt 1 a L 3, ukazuje, jaký měl Ježíš původ: sahal zpět až k oněm lidem, jimž učinil Bůh svá zaslíbení.

Slib Davidovi, týkající se Krista, nedovoluje žádnou jeho fyzickou existenci v době, kdy bylo zaslíbení vysloveno: „Dám po tobě povstat tvému potomku, který vzejde z tvého lůna… Já mu budu Otcem a on mi bude synem“ (2 S 7,12+14). Povšimněte si budoucího času, který zde je použit. Víme-li, že Bůh bude Kristovým Otcem, pak je nemožné, aby již existoval v době, kdy byla tato zaslíbení učiněna. To, že potomek „vzejde z tvého lůna“, ukazuje, že musí jít o tělesného, pokrevního Davidova potomka. „Hospodin přísahal Davidovi na svou věrnost… Toho, jenž vzejde z tvých beder, dosadím po tobě na trůn“ (Ž 132,11).

Šalomoun představoval prvotní splnění tohoto slibu; protože však v čase vyslovení slibu (2 S 5,14) již fyzicky existoval, hlavní vyplnění tohoto slibu, že David bude mít tělesného potomka, který bude Božím synem, muselo odkazovat ke Kristu (L 1,31-33). „Davidovi vzbudím výhonek spravedlivý" (Jr 23,5) – tj. Mesiáše.

Podobně se užívá budoucího času i v jiných proroctvích o Kristu. „Povolám jim /Izraeli/ proroka z jejich bratří, jako jsi ty /Mojžíš/“ (Dt 18,18) – to je citováno ve Sk 3,22-23, kde je „prorok“ ztotožněn s Ježíšem. „Dívka /Marie/ počne a porodí syna a dá mu jméno Immanuel“ (Iz 7,14). To se evidentně vyplnilo při Kristově narození (Mt 1,23).


  Back
Home
Next